Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 

Udělejte si ze svých alb kalendář

Ideální jako dárek nebo jen tak pro sebe na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

SLEVA 25 % 17. 12.


reklama

36 fotek, 28.9.2017, 67 zobrazení, přidat komentář
DOMA JE DOMA ANEB … „ 7 “ není „ X “
Ihned na začátek musím s velkou poklonou smeknout a poděkovat všem pořadatelům, kteří se činili při sobotním závodě SPARTAN BEAST LIBEREC 2017. Je pravda, že má kritika SR během sezóny proběhla více či méně a byla někdy na místě, ale v Liberci vše bylo jinak : vše klapalo jak mělo, od parkování a prezentaci, arénu až po samotný závod. Né každý si neuvědomuje kolik bezesných dnů a nocí je za organizací tak velkého závodu, potažno celé série. Musím říct, že se uvnitř SR asi něco dělo, protože musím velice vyzdvihnout práci dobrovolníků. Každý člen se snažil opravdu dbát na to, aby všichni závodníci prošli dle pravidel a do toho se snažili povzbuzovat. Bez těchto lidí by to 100% nešlo a pro tyto lidi tleskám ve stoje. Celý závod byl na vysoké úrovni, mnoho různorodých překážek a pro mě byl a je nejhezčím SR v celé sezóně. Děkuji.
Ale jdeme závodit. Jsem v Liberci ve Vesci : areál znám moc dobře. Však jsem tu běžel a pořádal OB závody, jel MTB 24 hodin maraton, a objel pár kol při zimním sprintu na běžkách. Vidím Ještěd - dálka jak na Mys dobré naděje z katamaránu Kryštofa Columba. Popravdě se mi ani trochu do toho nechtělo, proč ? : byl jsem z důvodů pracovního vytížení naprosto unavený a měsíc jsem neběhal – vůbec ! Ještě k tomu jsem si před 14 dny na OCR závodě natrhnul vřetení sval na předloktí, takže jsem nemohl unést tašku s nákupem natož celé tělo na multiringu nebo šplhu. Při fixaci jsem si říkal „ kamaráde ty půjdeš a rupneš někde po cestě “. Cíl byl jasný : 1* dokončit, 2* dokončit zdravý, 3* užít si závod. Nakonec neberu camel bag, ale jen malou ledvinku, měl jsem Info, že na trati nebude jídlo, ale budou tam 4 stojky s vodou. Dobrá volba byla si vzít jiné boty než v kterých běhám OCR a do nich šli silnější ponožky, namazat si vše kde jsou klouby / hlavně chodidla / mrazuvzdornou vazelínou, to zamezilo promrznutí svalů a kloubů. Ráno jsem snědl litr teplé houbové polívky s fazolema a jdu na to.
Dnes stojím úplně vzadu a málem jsem start nestihnul. Menší kolečko, které se vracelo opět do arény nám nastavilo asi tu nejhorší „face“ ! a tou bylo 150m. plavání v 8 stupňové vodě. Kosa asi tak 3 cm, ale i přesto dávám RUČKOVACÍ AČKO i ŠPLH. Přibíhám se smíchem a na pohodu k OŠTĚPU : slaměnému vdovci dávám přímo na komoru, byl min. o metr posunutý dál než bývá zvykem ! je to přece BEAST. MONKEY BAR jsem si byl prohlídnout ještě den před startem, naskakuju a beru mix provazů s kruhy…. zvoním a jdu na SANĚ, které jsou běžné v USA. První PYTLE byla jen libůstka. Věděl jsem, že poběžíme krpál na Pláně, takže jsem si říkal hezky pomalu a počkej na to nejhorší – pytle na sjezdovce. V kopci byl slíbený MEMORY TEST, který jdu za třicet BP, protože jsem si nepamatoval poslední číslici a měl jsem celou cestu zafixováno, že je to „ X “ a ne „ 7 “ . Za Pláněmi se šla ještě další sjezdovka z jižní strany a pak ještě jedna kde se na konci ručkovalo. Padáme přímo pod lany k můstkům K120, ten kopec jsem snad dříve běhával 100x . Otáčím se doprava a myslel jsem, že mi umřou tkaničky u bot !! Vidím nehorázný štrúdl mravenců na černé sjezdovce, a každý si nese svojí 30 kg larvičku ! Právě jsem zestárnul o 1 rok a zhubnul o 5 kg. !! No nic, mačkám do tlamy první gel s BCAA a budu se těšit. Beru pytel na krk a jdu si svoje, tady se snažím využít zkušenosti z expedic, kde ve výšce na 7000 m.n.m. jdeš podobně : noha jde jedna za druhou, pomalu a říkám si hlavně nezastavuj, kopec jak kniha hororu „ TO “ ….nekonečný. Dole zapíjím frťana magnézia kalíšek ionťaku. Bylo za námi cca 18 km a do cíle ještě 9 km. Dobíháme k sedačkové lanovce kde je SLACKLINE, do půlky to prej nestačí, takže mažu rychlých 30 BP. Běžím pomaličku, ještě mě to baví a nic mě nebolí, stále jsem se usmíval na diváky. Dobíhám skupinka chrtů, kteří docela valí rychle a dobíháme na OLYMPUS, vybírám si zadní zeď pro sušší chyty, zazvoním si, kluci dělají BP a slyším „ty vole on to dal“ a jdu na LEZECKÉ ELKO, které klouže jak mejdlo s jelenem, v kapse další zvonek. Potlesk lidiček a pokřik z dálky od známých „ Zdendo makej “ mě žene do cíle. Plním si doplna KÝBL ŠTĚRKU a jdu snad poslední kolečko. Pak jdu už jen zase do vody a na poslední FAJT a přes OHEŇ bez emocí do cíle. Čas 4:23:06 h. a 19 místo s 60 BP není žádná sláva, ale jsem rád jsem doběhl a hlavně jsem si první beast užil. Tato trať mě asi seděla nejvíc ze všech tratí SR. Bohužel čím delší závod a více překážek a mega kopce, tím pro mě lepe : ) Popravdě dostal jsem pracovní nabídku do zahraničí pro rok 2018 a nevím zda se budu vůbec zúčastňovat OCR závodů v ČR, ale do Liberce se budu rád na SPARTAN RACE BEAST vracet.
17 fotek, 20.9.2017, 71 zobrazení, přidat komentář
VÝROBA + PRODEJ , KONTAKT : ZDENDA.SPAK@SEZNAM.CZ
Držáky jsou dělané ručně včetně hlavy SPARTAN. Používám výhradně tvrdé dřevo, které zaručí dlouhou životnost. Snažím se dělat každý jiný. Není problém vyrobit i jiné motivy. Délka je od 50 cm, na tuto velikost se vejde až 25 - 30 háčku na zavěšení.Info o ceně do SZ. děkuji Zdeněk, email: zdenda.spak@seznam.cz
31 fotek, letos v září, 38 zobrazení, přidat komentář | lidé, sport
ZÁVOD NA VYSOČINĚ ANEB ZEMAN BY SE DIVIL
Jsem už ve druhé půlce letošní sezóny v OCR roli zelenáče a sběrače. Zelenáče, protože po 20 letech závodění v triatlonu a po 6 letech nic nedělání jsem našel motivaci opět se postavit na start a závodit. Sběrače, protože jsem si řekl, že odzkouším více různorodých závodů a nasbírám zkušenosti, co vlastně OCR obnáší.
Wilsonka race 2017 dostala přednost před velkými soutěžemi jako např. Spartan race nebo jinými běžeckými závody. Zaujala mě zajímavým videm, kde byli jiné překážky než na ostatních závodech. Hodně mně zaujalo i prostředí kde se závod odehrával. Zde pořadatelé maximálně využili celého prostoru autokempu a diváci vás - závodníky mohli potkávat opakovaně na různých překážkách. Dne 9. 9. 2017 se babí léto nekonalo a na teploměru v autě jsem měl 11 o C., věděl jsem, že se zase budeme máchat ve vodě a začali jsme spekulovat, zda půjdeme v krátkých či dlouhých nohavicích a rukávech.
Start byl klasicky po vlnách. Letos se sešla na vysočině velká konkurence: dojeli střelci z Libereckého kraje, z Č. Budějovic nebo i z Bratislavy. Musím říct, že se zapomíná na jednu z nejzákladnějších překážek a tou je běh. Zde byla znamenitá a moc vás prověřila, jak umíte běhat v různých terénech: byly zde rychlé pasáže, úzké cestičky v borovicovém lese, technické pasáže mezi kamením, nechyběly pořádné krpály v kopcovitém terénu a samozřejmě ty oblíbené překážky. Musím říci, že si pořadatelé vyloženě libují v silových a visících disciplínách, docela jsem je podezříval, že jsou někteří aktivní lezci, protože některé okoukané překážky dotáhli do nemožných variant. Naštěstí to bylo ku prospěchu věci. Překážky byly rozmanité a bylo jich nasypáno opravdu hodně. Podle loňského videa jsem věděl, že bude asi legrace, protože některé překážky jsem nikdy nešel a věděl jsem, že s nimi budeme mít většina problémy. Rozhodně neokoukané byli například NINJA JUMP, KOMÍN, ŠOUPAČKA, PRKNO nechyběl AZ KVÍZ, super peckou byla VELKÁ „U“ RAMPA, ZAVĚŠENÉ BARELY a moc se mi líbil MONKEY BAR, kde byla varianta z volantů a konec byl opepřen volně houpací deskou s lezeckými chyty – opravdu fantazii se meze nekladou.
Určitě je vidět, že se pořadatelé pustili do velkého koláče, protože podlé mého názoru si nastavili vysoké kladné hodnocení a tak trochu si na sebe ušili bič na rok 2018. Závod klapal, jak měl, značení bylo dostačující a pořadatelé si vyhráli i s dobrou náladou v podobě humorných textů u některých překážek. Zjistil jsem, že jednodenní lokální závody mají daleko větší cenu, nežli některé nafouklé a předražené závodní série / neplatí pro všechny /. Rozhodně WILSONKA RACE u mně velice stoupla a za to patří velké dík lidem, kteří tomu věnují svůj osobní čas pro spokojenost druhých – nás závodníků. Škoda, že není soutěž nejlepší organizátor v kat. stavba tratě, občerstvovačka, značení, překážky atd., zde by se určitě team Wilsonka race dostal do vysokých příček. Proto 100% doporučuji tento závod zařadit do vašeho OCR kalendáře v roce 2018! Ještě jednou moc děkuji za super závodní sobotu na Vysočině a v příštím roce přejí celému teamu vyprodaný závod – což je asi největší pochvala. -Z.Š-
22 fotek, 20.8.2017, 138 zobrazení, přidat komentář
Spartan Litovel aneb běhat jen nestačí !
Do Litovle jsem se přihlásil už v prosinci r. 2016, zároveň jsem se dohlásil ten den i na Spartan charita, který podporuje dobrou věc. V prosinci to byla výzva a velké očekávání. Za tu krátkou dobu se dost stalo a posunulo: odjelo se pár závodů a pomalu jsem nasáknul celý ten cirkus kolem OCR. V Litovli je prý nejhezčí trať (??). Nakonec se jednalo o nejslabší a nejméně náročný ročník za celou účast v Litovli série Spartan. Výběh od startu do hlubokého brodu byl super a následoval dlouhý běžecký úsek, na check pointu zjišťuji, že máme shodné časy s Elitou a dáváme si to za 4:20 – 4:40 na km. Trháme se 3 z celé vlny a společně překonáváme lehké, klasické překážky. První sranda byla asi na „ střeše“ – ručkování nahoru a dolů po mokrých hliníkových tyčích. Zde to bylo spíše na jistotu a dávám za „0 BP“. Každá ztráta na překážce se tu draze platí ztrátou, kterou snad nelze doběhnout. Běh byl rovinatý, lesem a připadal jsem si jak na výběhu v lesoparku za městem. Další klíčovou překážkou je snad pro všechny „OŠTĚP“, který nyní vypekl i mně. Na 5 závodech jsem vždy dával za „0“, bohužel dnes jsem nedal…nebo vlastně dal, ale neudržel se a oštěp spadl – neuznáno rozhodčím, s tím naprosto souhlasím. Takže za 30 BP a tím mi utíká první top 10 v celkovém hodnocení. Pak nastává dalších pár menších překážek a pomáhám holčině na „VELKÉ ZDI“. Velké „SÍŤOVANÉ AČKO“ dávám už shora kotoulem a brzdím až o dolní tyč. Super skok do další chladné vody a plavání, které mi nevadí. Nošení těžkého pytle v potoce byla docela sranda. Pak se už jen běželo do arény, která byla opravdu super a byla hodně divácká. Aréna byla uzpůsobená jak pro diváky, tak pro závodníky. Dalo se dívat na mordující se závodníky, a také se dobře najíst a popít. Na krátkém úseku zde bylo mnoho asi klíčových překážek: monkey bar a šplh, bylo tu i vytažení pytle na kladce, plazení, vodní překážka, velké síťové áčko. Dal jsem si do hlavy, že není důvod nedat „MONKEY BAR“, a taky jsem ho dal. Bohužel na šplhu už nezbylo tolik síly a padám z výšky cca 30 cm od zvonku! To, popravdě naštve, ale pravidla jsou jasně daná a stejná pro všechny. Takže dalších 30 BP a ztráta cca 2 – 2,5min. Do cíle dobíhám se smíšenými pocity a naštvaný sám na sebe. Určitě by to nestačilo na ty nejlepší, ale vím, že jsem se poslední chvilku koncentroval na některé své slabé stránky a proto „ BĚH JEN NESTAČÍ“. Cítím se sice běžecky zase o kousek lépe a kilogramy co jsem shodil, byly znát k dobru. Trochu mě zklamala trať, myšleno obtížností: počítal jsem, že když to je zařazeno do Evropské série SPARTAN SPRINT a dojede evropská špička, že se trochu pochlapí. Pěkná byla celá aréna, kde byli všechny důležité věci kolem registrace a divák „laik“ si přišel na své. Popravdě jsem si zpravil chuť při účasti na stejné trati v CHARITA SPARTAN běhu, který byl na stejné trati včetně překážek. Čekají mě ještě další závody a je třeba se dívat dopředu a běžet dál.
18 fotek, 14.8.2017, 36 zobrazení, přidat komentář
30 fotek, 24.7.2017, 91 zobrazení, přidat komentář
Na ARMY RUN VYŠKOV 2017 jsem se přihlašoval již na jaře. Podle loňských recenzí asi nejtěžší závod celé série. Jaká byla trať? Co cvrčci a červi na trati? Jaké bylo speciální překvapení od organizátorů na trati ?
Na závod jsem se moc těšil, i když to byla premiéra. Sedí mi vojenský dril a těšil jsem se na vojenské prostředí „Březina“ (velký výcvikový tábor pro vojáky tankové a ženijní techniky). Podle startovky byl závod docela konkurenčně nakopnutý: Satinský, Šála, Šulc, Podzimek…. to byly jména, která čeří vody v prvních top 5 OCR ČR závodech. Před závodem mi nebylo moc dobře a počasí bylo jak u babičky v prádelně a spíš to bylo na lehátko a Mojito někde u vody. Skupinky byly na startu menší, ale zato tempo bylo drsnější. Ihned od začátku nás hodili do kaluže a tak došlo na bahenní sliby od organizátorů. Ihned po startu byla trať více běhavá a tak jsme to nakopli hned od začátku i kvůli frontám na překážkách. Okamžitě jsme naběhli do terénu a mezi tankovou stopou se běželo docela blbě. Začali klasické „hopsací a přelézací“ překážky. Byl jsem rád, že na 3. km byla občerstvovačka – vedro bylo neúnosné. Tady jsme zapili červy - jedna z překážek. Pak začalo maso! Kaskáda překážek po sobě jdoucích. To nás vyšťavilo více, než kdyby tam byly kratší přeběhy – různé vyskakování, plazení, přelézání, probíhání budov…atd. Pvní „SURPRISE“ byla Tatra osmikolka, která se podlézala. Visutý žebřík šel v pohodě, ale stále mě tahala lopatka, která mi někde přes týden nastydla. Docela zásek byly „rybníčky“ kde byla soustava 3 hlubokých mokrých ploch, která vás prověřila, zda máte alespoň plavecký styl „čubička“. Jako bývalý triatlet jsem se tu cítil dobře a nahnal nějakou tu setinku k dobru. Tady na 6. km ještě terénem přitvrdili a dostali jsme se do takové „trailové“ tratě, která byla technicky těžká: mnoho kamenů, bahna, klacků a stromů. Tady jsem byl zase vděčny za závody v „orientačním běhu“ a liboval jsem si. Doháněl jsem borce z předešlé vlny. „Stěna z kulatin „ byla super, byť klouzala jak rohlík od másla. „Šplh“ byla asi snad klíčová překážka: zde snad angličákovalo nejvíce lidí. Na své noze mám od šplhu mozol jak pětistovku, takže se trénink se vyplatil a bez BP valím dál. Další zlom byla střelba ze vzduchovky. Neměl jsem brýle a voják mi říká “střílej na ten nápis“ říkám si „ to bych tam musel jaký vidět“ zadržuji dech a zarazím pažbu do ramene, pomalu mačkám spoušť: NÁBOJ ZAZVONÍ o plechový terč a trefuji. Po delším běhu bylo další plazení, ale v totálních sračkách a bořícím se bahnu. Další zářezy a díry na vrub trička. Pak nastal táááhlý dlouhý kopec, říkal jsem si, že tady přece nebudu chodit, přidávám na tempu a nedívám se dopředu a tepy lítaly jak MIG 21, byl jsem skoro u 200% svého maxima. Ke konci byla „střelba do dětí“ – tedy do nás – běh s přilbou v lese, kde do nás stříleli paintbollem a borci to fakt uměli, trefili mě 2x. Pak byla další plavecká vložka v brutální bahenní tůni, ale to už jsem slyšel speakerku a tušil jsem, že bude už konec. Další byly kůly, kde jsme si s holčinou pomohli – to se smělo a bylo to i popsáno v pravidlech. Tak jsme ušetřili další setinky. Divácky nej byl „Monkey bar“, začátek byl ok, ve druhé třetině mi vypustí ruka a padám: budu si pamatovat, že držátko z gumové hadice je docela „mrcha“! Jdu na poctivých 30 BP a posledních 10 shybů dávám na pohodu a už jsem kousek do cíle.
Resumé: 5. místo není zase tak špatný (a to se mi ráno fakt nechtělo) v tak velké konkurenci, ztráta na 3. místo jsem měl pouze 1:25 min, trať byla fakt pěkná, hlavně běžecky a určitě to byla super zkušenost s překážkami, které asi nikde jinde nezažijete. Takže pokud zdraví bude držet, určitě v r. 2018 poběžím znovu.
15 fotek, 20.6.2017, 34 zobrazení, přidat komentář
21 fotek, 10.6.2017, 36 zobrazení, přidat komentář
22 fotek, 21.5.2017, 25 zobrazení, přidat komentář
CUTT Bílé Karpaty 20. 5. 2017
Vánoce 2016 byly ve znamení bláznivých rozhodnutí. První takové bylo, že na jaře zaběhnu půlmaraton a druhé, že určitě zvládnu nějaký ultratrail minimálně 30-ti kilometrový ;-)
Obojí už mám za sebou a můžu porovnávat: půlmaraton byl obrovská výzva, protože jsem si dala časový limit (povedlo se mi ho splnit s rezervou), ultratrail je spíše záležitost srdeční. Odjakživa jsem milovala kopce, hory a toulání po lese a v poslední době začínám být „závislá“ na běhu. No, a když to dám dohromady – vyjde zákonitě běhání v kopcích.
Kupodivu mi to nikdo nerozmluvil, naopak, Zdeňa mi rozepsal intenzivní trénink a dohlížel i na můj jídelníček. Ne mně bylo trénink dodržovat a pracovat na tom, aby mi závod nesabotovala hlava.
V pátek večer před závodem jsem byla pořád v klidu (ještě mi to asi nedocházelo), sbalila jsem si vše, co možná budu potřebovat a ještě pár drobností navíc – něco málo na sebe (hlavně, aby to ladilo :), dobré boty, běžecký batoh s vodním vakem, trochu hořčíku proti křečím a hlavně - toaletní papír (kdybych se z toho náhodou po…)
V sobotu jsme vstávali ve 4:30, dali malou snídani, zkontrolovali věcí a vyrazili jsme. V 7:00 už jsme byli ve Vápenkách zaregistrovaní a teprve se startovním číslem v ruce u kávy, jsem začala být nervózní, jestli jsem to nepřehnala, jestli na to mám…..
Naštěstí jsem neměla moc času na rozmýšlení, prostě jsme v 8:00 odstartovali a hned od startu jsme začali stoupat, sice jen mírně, ale zato dloooooouho, vlastně celých 5 km bylo do kopce. Nohy fungovaly skvěle, tepy nízké, měla jsem obrovskou chuť to pořádně rozběhnout, ale Zdeňa mně pořád brzdil, ať se neženu , že nás čeká ještě dost kilometrů – tak jsme klusali a popovídali si se Zuzkou z Pardubic. Prostě pohodový start.
Dalších asi 10 km jsme běželi na Slovensku, kde nás překvapily krásné lesní cestičky a minimální stoupání, takový odpočinkový a kochací výběh. Ale pohodička na 17. km brzy skončila, jeden špatný došlap a moje pravé koleno začalo tvrdit, že už nepoběží a pár dalších kilometrů jsem opravdu nemohla nazvat během – střídavě jsem popobíhala a chodila, Zdeňa trpělivě coural se mnou a podporoval mně. Chvíli mi bylo do breku, všechno skvěle fungovalo, nohy mně nebolely ani v kopcích, tepy byly ukázkově nízké, výborně se mi dýchalo, hlava chtěla běžet a nezastavit se …. Blbé koleno!!!!
Sjezdovkou na Myjavě jsme se vyškrábali k první občerstvovačce, ta byla luxusní – voda, ionťák, cola, nealko, ovoce, koláče, salám, olivy, hrozinky, čokolády a největší radost mi udělali gumoví medvědi – vitamíny dobré nálady (ty jsem si nabrala i na další cestu).Indiánem jsme se nakonec dostali na nejvyšší bod Velkou Javořinu, kde byla druhá občerstvovačka, pak už jsem nějak vykulhala poslední sjezdovku a čekalo nás posledních 9 km do cíle a všechny z kopce. Ještě chvíli trvalo, než jsem to koleno přesvědčila, že prostě poběžím, i když se mu to nelíbí. Jestli ho něco bolí, je to jeho problém…. Z kopců to byl spíš poskokový běh s odlehčováním pravé nohy, ale šlo to.
Nakonec jsme do cíle doběhli v čase 4:15:00 – což není úplně ostudné. Na závěr jsme v pramičce převeslovali malý rybníček tam a zpět a medaile byly naše.
A jak jsem napsala na začátku, je to srdeční záležitost, takže příští týden znovu 30 km v Beskydech…

(omlouváme se za kvalitu fotek, jsou z mobilu a dokonce některé za běhu :)
43 fotek, 15.5.2017, 35 zobrazení, přidat komentář
VÍDEŇSKÝ SACHR - RACE ANEB SPARTAN NA MODRO !
Vše začalo překupnickou akcí: byl jsem přihlášen na Spartan Race do Nitry, ale týden před Nitrou kupuju za super cenu start na SPARTAN RACE VIENNA – SUPER 2017. Prodávám Nitru a jedu do Vídně, kde mě čeká dvojitá nálož než v Koutech n. Desnou. Nebylo co řešit, Vídeň je logisticky dostupná, start je na 10:00h. a za tu cenu by bylo hřích tam nejet. Dokonce před odjezdem vznikla otázka zda si letos neudělat „ TRIFECTU “, když už jedu na SUPER a SPRINT mám za sebou. Takže Liberec to jistí!
Přespávám v hotelu ŠPAK: panoramatické výhledy a kožené postele… ano, to je moje auto. 2 dny před startem jdu na kruhový trénink, kde se necítím moc dobře a trochu jsem si postěžoval trenérkám / Kamila + Eva / na bolest nohou a zadku: dostal jsem ještě vynadáno, ať nefňukám a že to nic není ? Je tu mraky lidí, jak závodníků ( super 5800 lidí + 2600 sprint ), tak i diváků. Na registraci zdravím „Grüß Gott“ jak správný Rakušan a čelenku už mám v ruce.

ZÁVOD: Na startu je super speaker, který tu brutálně svým přístupem vaří každou vlnu. Popravdě mám, ale smíšené pocity a začínám se bát délky (17 km ), a počtu překážek ( 25+) a připadám si jak krteček, který chtěl šít poprvé kalhotky. Vše je v areálu vojenské vysoké školy. Hoši vědí, co dělají a dobře postavili trať a nic nebylo zadarmo. Už na začátku se domlouvám s polákem na taktice a pokouším se s ním držet alespoň 5 km, to stále jdeme pod hranici 5:00 minut na kilometr. Trochu ze začátku pila. První vážná překážka je nošení koule, pak šplh, poprvé jsem sklouzl jak po banánové slupce. Šerif se mě dotkne a říká: „einmal geht es hier ...“ sám mi ukazuje skoro čisté lano a zvoním ve výšce, jak hrobník v kostele. Na trati byly 3 občerstvovačky, které potěšily. Další výpek byl 2,5 m dlouhý slackline, kde jsem se klepal jak nudle v polívce, ale který dávám. Super byl brod přes řeku a další dlouhý vodní kanál. Plazíme se pod tankem a už cítím „Brakwurst“, blížíme se do divácké arény, kde jsou ty nejtěžší překážky. Nahazuji 30 kg řetěz a obíhám kolem rybníka – hrůza, lýtka mám jak bejzbolky ! Přibíhám k „multiringu“ – moje slabina a pocit jistých 30 BP. Trochu vydýchávám, říkal jsme si dnes na startu, že tuhle překážku dnes dám! Půlku multiringu mám za sebou a už beru jen „masky“ spartan race a zvoním! Řvu svoje hlasité AROO!!! Dobíhám krásnou holku s dlouhými nohami – na vyhlášení nakonec byla 3 v kat. Elite, takže dobíhám elitní vlnu startující v 9:15 h. Začínám trochu tuhnout a přede mnou „oštěp“, který se pro mě stává rutinou. Dlouhé plazení a dobíhám na slavný „olympus“, vyklepávám ruce a přelézám jak chameleon po chytech na druhou stranu. Až nyní si uvědomuji co se to dnes děje: běh v pohodě – takový můj standart, na překážkách jsem šel někdy i trochu hlavou, udělal obávané překážky a už jen chybí velká stěna z které nesmím spadnout. Do cíle dobíhám s roztrženou rukou od ostnatého drátu a utahaný jak fena se štěňaty, ale spokojený a plný dojetí, že jsem druhý závod Spartan Race - SUPER dokončil a mohu si říct, že jsem „ modrý “. AROO !!

RESUME : Krásný, dlouhý, těžký závod skoro v centru východu Rakouska. Je zde mnoho diváků a na každé překážce je super atmosféra. S těmito poloměstskými závody souhlasím, protože to motivuje více lidí k pohybu a přijdou se na tuto disciplínu podívat i lidé, kteří by na SPARTAN RACE třeba nikdy nepřišli. Přiznám se, že i v 21 stol. mě stále překvapuje špičková organizace celého závodu. Nechci hanit Kouty v ČR, ale pár věcí mi tam chybělo a stále se mají někteří organizátoři co učit. V Rakousku určitě za utracené startovné dostanete full servis. Celkem tu startovalo přes 8000 lidí.
PODĚKOVÁNÍ : Děkuji Lence, že trochu hecla na multiringu, který mi zaručil - 0 - angličáků a jakou tu fotečku do albíčka ? SRTG Holešovský region je banda bláznivých lidí, kteří ale umí nakopnout i 2 dny před závodem – díky moc / Eva + Kamila /.

SEZNAM PŘEKÁŽEK : / doplním….30 jich bylo určitě./
NEJTĚŽŠÍ : pro mě asi ŘETĚZ, protože se to špatně neslo a stále vás to všude tlačí do zad a krku a pak nízký MONKEY BAR, kde ses nesměl dotknout země, po ledovém brodu to pekelně klouzalo.
NEJHEZČÍ : přiznám se, že mám rád těžké statické překážky: pneumatiku, nošení pytle, koule, tahání závaží atd.. Ve Vídni jsem si užil MULTIRING, kde jsem poprvé viděl úchopy ve sparťanském stylu, které jsem viděl jen na amerických videích.
37 fotek, letos v květnu, 103 zobrazení, přidat komentář | lidé, sport
KŘEST OHNĚM I VODOU ANEB MÁM NOVOU ŠPINAVOU LÁSKU !
Loni byl plán se postavit na start Sparťan race. Odjeli jsme tedy do Koutů nad Desnou na první a asi nejtěžší sérii. Den před startem sněžilo a teplota nešla více jak na +5 st. C.. Byl to můj první Sparťan a tudíž jsem byl spíše v pozici "odstřelovače" : pozorovat a tiše přihlížet. V den startu s ranním slunkem v 6:00 h. jsem se šel proběhnout po směru tratě, sledoval jsem značení a kudy půjde prvních cca 500m.. Popravdě jsem stál pod červenou sjezdovkou, kterou jsem věděl, že poběžíme až nahoru, a tak trochu jsem přemýšlel, co tu vlastně dělám. 14 dní před startem jsem neběhal vůbec : bolest při nádechu na průduškách a tělo si samo naordinovalo klid, za pár dní se přidala i levá ledvina, kterou jsem cítil ještě v sobotu těsně před startem. Do toho jsem věděl, že jestli blbě šlápnu na můj komplikovaný kotník poničený z orientačních běhů, tak bude veselo a pro mě zaručená stopka tak na měsíc. Začínal jsem mít smíšené pocity : 14 dní bez běhání , 4x kruháč, 2x posilka....to asi nebude stačit.
START : na startu trochu tlačenice, ale na to jsem zvyklý a ukazuji lokty ještě než proběhneme dýmovnicí. U pneumatik jsem se chytil silného borce / viz.foto/ a držel se ho až k první lehké hasičské prolízačce / viz foto/. Začínám cítit, jak povolují boty a začínám si s nimi tykat. To jsem netušil, že jim budu ještě hodně děkovat. Trhli jsme se asi v 6 lidech a valíme celý kopec společně. Za námi díra jak do Ruska. Hrozná "pila" , tepy na 172 Tf max., co čekáš od Sparťan race a od červené sjezdovky. Za sebou lávku a další přeskoky na stěnách, které si pamatuji ještě z vojny. "TY VOLE" další kudla do zad, už vidím sedačkovou lanovku a šipku doprava. Kopec jak babčina bábovka. Už sólo kapr, hoši odpadli. Stoupám sněhem malými , ale rychlými kroky a dobíhám na 2,5 km vlnu která startovala o 30 minut dříve. Konečně se to láme a na občerstvovačce snad 100 lidí. Tepy na 189 Tf max a říkám si " dávej, ještě neumíráš", věděl jsem, že peklo bude v dolní části a to vše zdarma s diváky řvoucími jak na "baníkovském stadiónu". Dávám "AČKO" s ručkováním. Zbíháme dolů z kopce, z kterého máš pocit, že ti dá sám pohlavek. Tady děkuji botám "lakatoš" a jejich agresivnímu gripu, bylo to trochu i o technice, ale držely jak přibitý. V dálce slyším " AROO !!! " . Plazení a šplh už bez rukavic, zatím v pohodě. Dostávám křeč do lýtka, dávám "mágo" a valím k tahání pytle na kladce. Má snad 100 kg. To jsem netušil, že pytel dnes nebudu mít v lásce. Už skoro v kotli beru asi 30 kg. pytel na krk jak šálu a valím. Nekonečný, jak se to zlomí na horizontu začnu zase běžet i s pytlem. Ptám se borce, z jaké je vlny, odpovídá : " běžel jsem z tebou ....v COMPETITIVE, odpovídám mu : to asi ne, startoval jsem v 10:30 h. ?!?! " vidím vyděšený výraz borce a za sebou slyším už jen slovo, které označuje dívku, co si za sex bere peníze, takže borci, co startovali hodinu přede mnou, jsou už po mém boku. Dávám rychlej ionťák za běhu a jde se na fenomén " 90 % x 10 % " - OŠTĚP. Tady už jde i o ostudu, mraky lidí a velké povzbuzování pro všechny s číslem na čele. Bůh dnes mačká páčky pro mě - dávám skoro na střed a křičím " AROO !!! " míjím burpees zónu, kde je snad 30 lidí. "HIGH - FIVE" mi dávají nejen komisaři. Lezecké áčko přeběhnu, jak batole pro cukr / viz. foto/ a běžím k potoku, který byl snad největším odhodláním a obětí / viz.foto/. Pocitově jsem to neřešil - jiná varianta nebyla a cíl už za bukem. Samozřejmě, že "kruhy" nedávám / viz. foto/ a jde se z poslední vážné překážky na 30 anglánů, počítám nahlas a všechny, komisař mě chválí, ale odpovídám mu ať si nezvyká...smích. Do cíle už jen přes dalšího "pokrývače na vysokém áčku" / viz. foto/ a šup do cíle.
RESUMÉ : SPARŤAN RACE SPRINT je závod pro začátečníky a myslím si, že opravdový závod začíná až od kategorie "SUPER" . V Koutech si ale mákli všichni bez rozdílu. Můj cíl v premiéře a se sakem "zelenáče" byl závod dokončit, dokončit zdravý, a hlavně si ho užít. Nakonec jsem zjistil, že ztráta na 3.místo ve vlně " COMPETITIVE " byla jen 2:00 minuty, což v tak šíleném terénu není moc a postačí příště dát třeba všechny překážky. Moc se mi líbila atmoška hlavně na trati a chování všech zúčastněných závodníků - pomáhali jsme si a povzbuzovali navzájem. Příští rok 100% repete.
PODĚKOVÁNÍ : Velké poděkování patří tréninkové skupině SRTG Holešovský region, se kterým jsem aktivně sdílel některé společné tréninky / Kamila + Eva /. Děkuji za ochotu Kamile, která asi nejen mě udělala radost novými SRTG tričky a dodala ho hodinku před startem. Lence děkuji za fotky a servis. Sparťan Race není sport - to je životní styl . AROO !!!
57 fotek, 8.10.2016, 11 zobrazení, přidat komentář
83 fotek, 8.8.2016, 94 zobrazení, přidat komentář | cestování, krajina, lidé, příroda, sport
PŘECHOD DNE 16.7.2016 DO 24.7.2016 VE VYSOKÝCH POLSKÝCH A SLOVENSKÝCH TATRÁCH. Druhá část treku byla ve slovenských Vysokých Tatrách. Krásné scenérie štítů, velká plesa a mnoho turistů , to jsou slovenské Tatry lež o mnoho omezené....Pokud budeš chtít jet v roce 2017 s námi, neboj se a napiš ! email: zdenda.spak@seznam.cz
56 fotek, srpen 2016, 32 zobrazení, přidat komentář
PŘECHOD DNE 16.7.2016 DO 24.7.2016 VE VYSOKÝCH POLSKÝCH A SLOVENSKÝCH TATRÁCH. Jedná se o první část treku - polské Vysoké Tatry. Polské Tatry jsou a byli vždy hezčí a mají pro jakýkoliv pohyb větší rozmanitost. Je to i tím, že více jak polovina poláků jsou turisté. Je to album spíše o lidech než o přírodě. Počasí nám moc nepřálo a tak jsme šli několik dní zahaleni v kapucích. Kontakt : zdenda.spak@seznam.cz
39 fotek, 3.8.2016, 39 zobrazení, přidat komentář | cestování, lidé, příroda, sport
PŘECHOD DNE 16.7.2016 DO 24.7.2016 VE VYSOKÝCH POLSKÝCH A SLOVENSKÝCH TATRÁCH. Navzdory počátečního počasí se podařilo pár kousku vyfotit. Jedná se o emoční album fotek, která vystihuje náladu ve Vysokých Tatrách. Ukazuje svoji tvář : krásně prosluněnou, ale i náladovou s mraky a trvalými dešti. Kontakt : zdenda.spak@seznam.cz
16 fotek, 25.6.2016, 20 zobrazení, přidat komentář
15 fotek, 22.6.2016, 18 zobrazení, přidat komentář
Nádherná akce pořádaná hare-kryšnou. Super lidi a místo, Rok od roku akce přibívá na významu. bližší info na zdenda.spak@seznam.cz

Komentáře

nebo přihlásit Komentář lze odeslat klávesovou zkratkou shift + enter