Proměňte svá alba ve fotoknihu

Ideální jako dárek nebo jen tak pro sebe na památku.
Levně, rychle, jednoduše.


34 fotek, 1.1.1970, 32 zobrazení, přidat komentář
Veškeré informace o tréninku, závodech, technice, organizaci : kontakt : Zdeněk Špak, @ : zdenda.spak@seznam.cz , Fb : Zdeněk Zdendis
42 fotek, 1.1.1970, 26 zobrazení, přidat komentář
Gerlachovský štít : pohodová turistika bez sedáků aneb netahej čerta za ocas !!
Gerlach byl plánován už dlouho a dva měsíce utekly jak voda. Ještě si píšeme kde a v kolik se sejdeme. Byl jsem ještě ve 20:00 h. v práci a v pátek jedu rovnou po práci na vlak směr Poprad. Počasí má být excelentní a balím tak trochu na lehko. Moje heslo „lehce a rychle „ se mi za několik hodin vymstí. Ale už od začátku se tomu ják nechtělo, sedám do vlaku, který po hodině zastavuje a už se nerozjede, mám hodinu zpoždění, okamžitě dávám echo klukům, kteří jsou už v Popradu, že dojedu až ve 4:00h. ráno. Chlapi pro mě jedou a jedeme rovnou směr Sliezsky Dom. Cestou řešíme dalšího člena, který zapomněl sedák – prostě Gipsyho ferrata na Gerlach se bez sedáku nedá - to je jasný !!
Už jdeme kolem Dlhého plesa, svítí slunce a je teplo, ale z toho počasí jsem měl trochu obavy, úplné teplo zase taky není na zimní výstup ok. Valíme do nástupovky, před traverzem se zastavíme a trochu posloucháme: je to tu jak na varhaním koncertě : z každého žlábku a převísku padá a sype se sníh, slovenský Miloslav volá kamarádovi, který děla 20 let u HS Tatry, narovinu nám to rozmlouvá – hrozí proser a to v podobě utrhnutí celé sněhové plotny, která je nutná k dalšímu traverzu a postupu na vrchol. Co teď ? Točíme, žádný kopec nestojí za vlastní život a nechceme přispět do slavných statistik. Vymýšlíme co dál, těšili jsme se na lezení. Rozhodujeme se pro Velický žlab, který je prošlápnutý od slovenských kolegů, kteří měli cca 2h. náskok. Počasí stále drží a slunce nán hraje první místo v hitparádě. Já se těším a jsem nastřelenej valit nahoru. Je to taková pohodová turistika s cepínem a na mačkách, není ani důvod skákat do sedáků. Po 1,5 hodině začíná přituhovat a kopec je nekonečnej, další kámen a další plošinka. Za námi je Bradavice a Granátové věže, nad námi by jsme měli mít Květnicovu vežu. Začíná foukat a padat mlíko, koukám na mraky a asi padá i tlak, mraky jsou rychlé a převalují se po hřebenu dolů, což je špatný signál a taky byl. Do sedla nad kotlom ( to je ta velká díra co je vidět z doliny u Gerlachovského štítu) už dolézáme za špatné viditelnosti. Je mi trochu zima a rukavice i nohy mám prochcaný jak malý děcko. Jsme v sedle a dolů je díra jak týden před výplatou. Musíme traverzovat, trochu sleduji situaci a koukám jak se to sype !! tohle je úplně jiný sníh, je to jak krupice a je naprosto nekompaktní a pod tím je led jak prase. Během 30 minut stojí počasí už za starou bačkoru. Viditelnost je na 5 metrů. No, na žebru nejvyšší hory Slovenska to není úplně ideální. Je to tu jak na ruské pouti, žebro pak zase traverz a dolů a zase nahoru. Mlátím cepínem jak hluché do vrat, v tom cítím, jak se mi uvolnila mačka! bez maček to tu můžu zabalit. Předvádím balet pana Harapese : jednou rukou se držím cepínu a stojím na jedné noze a druhou rukou si nandávám a utahuji mačku. Přestávám dýchat a říkám si hlavně nezmatkovat, vše na první pokus! Doháním kluky, kteří na mě čekají – díky! Dolézáme v těch sračkách slovenské kolegy, jsme pod nimi ve stěně, o které si myslíme, že je poslední a která je na vrchol. Po mírném zmatkování a pádu kolegů, je raději předbíháme a jdeme si vlastní cestou, dolézáme na exponovaný vrcholek, která dál nevede, ale Gerlach má přece kříž ??!! Po rozumném svážení a hlavně zjištění naší pozice to balíme a točíme dolů. Popravdě tady jsem si uvědomil, jak Tatry mohou být zrádné a jak jsou mocné s magickou přírodou. O orienťák mezi žebry a trefení Batizovského žlabu se postaral Ondra. Dolů mě to moc nešlo, začal jsem cítit levé koleno a k tomu se přidali puchýře na patách, jak pětikoruny z mokrých bot, který jsem měl naposledy snad na vojně. Jsme na Batizovském plesu, kde už je zase humor, a zjišťujeme, že jsme dali „ Kotlový štít * 2601m. „ ( Malý Gerlach ). Byli jsme cca 150m. od vrcholu. Nevadí mi, že jsme nedali Gerlach, dnes měl kopec hlavní řeč a museli jsme dolů bez jeho skalpu. Upřímně jsem byl rád, že jsme všichni došli společně dolů, a že jsme došli ve zdraví ! Někdy je lepší si vzít svoje ego do kapsy a s pokorou sejit do údolí. Však právě hory z vás dělají člověka !! Ale určitě jsem nedal vrcholu sbohem – potáhneme zase čerta za ocas a půjdeme do toho rizika a prostředí, které tak miluju. *Z
19 fotek, 1.4.2018, 11 zobrazení, přidat komentář
30 fotek, 17.3.2018, 16 zobrazení, přidat komentář
výlet v oblasti Bílých Karpat. Hřebenová část s mnoha zastaveníčky a výhledy. První je fotka s mapou, kde jsou body /foto/ které můžete vidět při treku. Treky zajišťuje TATRY361. WWW.TATRY361.ZOMBEEK.CZ, veškeré informace na emal: zdenda.spak@seznam.cz
35 fotek, 24.2.2018, 25 zobrazení, přidat komentář
Krásné počasí v sobotu ráno nás poslalo do tajemných Pulčín. Kouzelné a romantické místo nás nezklamalo, cesta lesem do kopce a přes dominantu : skála s vyhlídkou a zajištěnou řetězy, měla fotogenické obrysy. Postup byl až na další vrchol starého hradiště z doby kamenné, dále až na impozantní ledové vodopády ! Překvapila nás žlutá značka, která je koncipovaná jako arboretum : mnoho vzrostlých dřevin s popisy a historií valašské krajiny. To vše je srdce Valašska :) Takže sledujte stránky TATRY361, v událostech se budou nadále objevovat jednodenní nebo i dvoudenní zajímavé akce a lokality. Těší se Zdeněk
20 fotek, letos v únoru, 45 zobrazení, přidat komentář
WINTER SPRATEK ANEB TEPLOTA NESTAČÍ, ABY SIS ZAVAŘIL …
Letos budu věrný skupině Slovanů a proběhnu si závody SR na Slovensku. Je tu daleko větší konkurence než v ČR a tratě i organizace je tu prý snesitelnější.
Den před startem teplůtka + 38,3 C, nic moc na zimní radovánky v kopcích. Nakonec riskuji, jako celý svůj život, a beru zodpovědnost do svých rukou. Ve 4:00 hodiny ráno valím do Valči / SK. Čistý průběh registrací zajišťuje klidnou hlavu před startem. Vůbec se mi nechce, začala mě bolet hlava, zajídám to Nutrend tyčkou a coca-colou : gastroporno jak prase. Nejsem z cukru ani chia semínko. Stavím se do vlny hned po elitě s červenou čelenkou. Na startu to tu zní jak na festivalu červené papriky, samí „ tehenšvároš“ , maďar vedle maďara. Od začátku jdu pomalu, v klidu, kopec do sjezdovky pilují mladí plnokrevníci. „Přelez –přeskoč-podlez“ první klasika na SR. Malý běžecký traverz a zase pila, zakláním hlavu jak v New Yorku – kopec jak kráva. Začínám i střídat rychlochůzi, odbíhá mi první čtyřka, nakonec dobíhám na kopec jako 5. nejrychlejší. Dýchám, jak ostravák v prosinci po inverzi. Maďar mi plácá po rameni, zda neumírám, dávám palec nahoru, že jsem OK. Dobíhám na „střechu“, dávám v pohodě a je to známka, že opakované lezení v Tatrách splnilo účel. Konečně seběh a tuším, že to nejhorší je za námi. Lanové „ačko“ a FT stěnu, dávám hasičákem, pak slackline, další čárka za námi. Prodlužuji krok a ve 45 minutě mě to začíná bavit, hlavně během. Dobíhám na multiring, který jsem neviděl a domníval se, že nebude. Vyklepávám ruce a poměrně v tempu dávám za 0 BP. Klasika plazení , ať jsme trochu jak prasata a dobíhám do arény, kde je komornější atmoška. Vidím oštěp: v klidu, loni jsem ho dal na všech závodech nejen SR, rovnám si provaz, ať se mi nezamotá do nohy, beru čistý střed a házím – ale HOVNO přátelé !! už když to letělo, viděl jsem, kam do spadne a míjím cca o 50 cm. Takže mladej, mazej na Burpees, které netrénuji a loni jsem šel max. za závod 60 kousků. Měl jsem toho dost. Začali se mi i klepat nohy a házení hlavou nahoru a dolů, jsem si připadal jak na ruském řetězáku – neskutečná bolest. Jdu ještě na „ Z“ stěnu, kterou dávám, ale asi to bylo za minutu dvanáct. Ruce drží suprově. Poslední Mt. Everest / velké cargu ačko/před cílem dávám, ale motá se mi už hlava, takže dolů jdu, jak babička z kauflandu. Cíl !!! Bylo na čase…Ale moc hezká běžecká technická trať se singltrekovou vložkou a prudkými seběhy. Letos luxusní tričko i medaile.

Pro mě asi smíšené pocity, ale lepší to dnes opravdu být nemohlo. Kdybych měl trenéra, dal by mě asi pohlavek za to, že jsem vůbec startoval. Těším se na teplo a delší tratě. Letos budu čeřit vodu i v distanci „ULTRA“ , která je právě tady ve Valče. Jsem moc rád, že jsem viděl pár přátel, a že některým vyšla kvalifikace na ME ve SR.
36 fotek, 28.9.2017, 108 zobrazení, přidat komentář
DOMA JE DOMA ANEB … „ 7 “ není „ X “
Ihned na začátek musím s velkou poklonou smeknout a poděkovat všem pořadatelům, kteří se činili při sobotním závodě SPARTAN BEAST LIBEREC 2017. Je pravda, že má kritika SR během sezóny proběhla více či méně a byla někdy na místě, ale v Liberci vše bylo jinak : vše klapalo jak mělo, od parkování a prezentaci, arénu až po samotný závod. Né každý si neuvědomuje kolik bezesných dnů a nocí je za organizací tak velkého závodu, potažno celé série. Musím říct, že se uvnitř SR asi něco dělo, protože musím velice vyzdvihnout práci dobrovolníků. Každý člen se snažil opravdu dbát na to, aby všichni závodníci prošli dle pravidel a do toho se snažili povzbuzovat. Bez těchto lidí by to 100% nešlo a pro tyto lidi tleskám ve stoje. Celý závod byl na vysoké úrovni, mnoho různorodých překážek a pro mě byl a je nejhezčím SR v celé sezóně. Děkuji.
Ale jdeme závodit. Jsem v Liberci ve Vesci : areál znám moc dobře. Však jsem tu běžel a pořádal OB závody, jel MTB 24 hodin maraton, a objel pár kol při zimním sprintu na běžkách. Vidím Ještěd - dálka jak na Mys dobré naděje z katamaránu Kryštofa Columba. Popravdě se mi ani trochu do toho nechtělo, proč ? : byl jsem z důvodů pracovního vytížení naprosto unavený a měsíc jsem neběhal – vůbec ! Ještě k tomu jsem si před 14 dny na OCR závodě natrhnul vřetení sval na předloktí, takže jsem nemohl unést tašku s nákupem natož celé tělo na multiringu nebo šplhu. Při fixaci jsem si říkal „ kamaráde ty půjdeš a rupneš někde po cestě “. Cíl byl jasný : 1* dokončit, 2* dokončit zdravý, 3* užít si závod. Nakonec neberu camel bag, ale jen malou ledvinku, měl jsem Info, že na trati nebude jídlo, ale budou tam 4 stojky s vodou. Dobrá volba byla si vzít jiné boty než v kterých běhám OCR a do nich šli silnější ponožky, namazat si vše kde jsou klouby / hlavně chodidla / mrazuvzdornou vazelínou, to zamezilo promrznutí svalů a kloubů. Ráno jsem snědl litr teplé houbové polívky s fazolema a jdu na to.
Dnes stojím úplně vzadu a málem jsem start nestihnul. Menší kolečko, které se vracelo opět do arény nám nastavilo asi tu nejhorší „face“ ! a tou bylo 150m. plavání v 8 stupňové vodě. Kosa asi tak 3 cm, ale i přesto dávám RUČKOVACÍ AČKO i ŠPLH. Přibíhám se smíchem a na pohodu k OŠTĚPU : slaměnému vdovci dávám přímo na komoru, byl min. o metr posunutý dál než bývá zvykem ! je to přece BEAST. MONKEY BAR jsem si byl prohlídnout ještě den před startem, naskakuju a beru mix provazů s kruhy…. zvoním a jdu na SANĚ, které jsou běžné v USA. První PYTLE byla jen libůstka. Věděl jsem, že poběžíme krpál na Pláně, takže jsem si říkal hezky pomalu a počkej na to nejhorší – pytle na sjezdovce. V kopci byl slíbený MEMORY TEST, který jdu za třicet BP, protože jsem si nepamatoval poslední číslici a měl jsem celou cestu zafixováno, že je to „ X “ a ne „ 7 “ . Za Pláněmi se šla ještě další sjezdovka z jižní strany a pak ještě jedna kde se na konci ručkovalo. Padáme přímo pod lany k můstkům K120, ten kopec jsem snad dříve běhával 100x . Otáčím se doprava a myslel jsem, že mi umřou tkaničky u bot !! Vidím nehorázný štrúdl mravenců na černé sjezdovce, a každý si nese svojí 30 kg larvičku ! Právě jsem zestárnul o 1 rok a zhubnul o 5 kg. !! No nic, mačkám do tlamy první gel s BCAA a budu se těšit. Beru pytel na krk a jdu si svoje, tady se snažím využít zkušenosti z expedic, kde ve výšce na 7000 m.n.m. jdeš podobně : noha jde jedna za druhou, pomalu a říkám si hlavně nezastavuj, kopec jak kniha hororu „ TO “ ….nekonečný. Dole zapíjím frťana magnézia kalíšek ionťaku. Bylo za námi cca 18 km a do cíle ještě 9 km. Dobíháme k sedačkové lanovce kde je SLACKLINE, do půlky to prej nestačí, takže mažu rychlých 30 BP. Běžím pomaličku, ještě mě to baví a nic mě nebolí, stále jsem se usmíval na diváky. Dobíhám skupinka chrtů, kteří docela valí rychle a dobíháme na OLYMPUS, vybírám si zadní zeď pro sušší chyty, zazvoním si, kluci dělají BP a slyším „ty vole on to dal“ a jdu na LEZECKÉ ELKO, které klouže jak mejdlo s jelenem, v kapse další zvonek. Potlesk lidiček a pokřik z dálky od známých „ Zdendo makej “ mě žene do cíle. Plním si doplna KÝBL ŠTĚRKU a jdu snad poslední kolečko. Pak jdu už jen zase do vody a na poslední FAJT a přes OHEŇ bez emocí do cíle. Čas 4:23:06 h. a 19 místo s 60 BP není žádná sláva, ale jsem rád jsem doběhl a hlavně jsem si první beast užil. Tato trať mě asi seděla nejvíc ze všech tratí SR. Bohužel čím delší závod a více překážek a mega kopce, tím pro mě lepe : ) Popravdě dostal jsem pracovní nabídku do zahraničí pro rok 2018 a nevím zda se budu vůbec zúčastňovat OCR závodů v ČR, ale do Liberce se budu rád na SPARTAN RACE BEAST vracet.
17 fotek, 20.9.2017, 175 zobrazení, přidat komentář
VÝROBA + PRODEJ , KONTAKT : ZDENDA.SPAK@SEZNAM.CZ
Držáky jsou dělané ručně včetně hlavy SPARTAN. Používám výhradně tvrdé dřevo, které zaručí dlouhou životnost. Snažím se dělat každý jiný. Není problém vyrobit i jiné motivy. Délka je od 50 cm, na tuto velikost se vejde až 25 - 30 háčku na zavěšení.Info o ceně do SZ. děkuji Zdeněk, email: zdenda.spak@seznam.cz
31 fotek, září 2017, 68 zobrazení, přidat komentář | lidé, sport
ZÁVOD NA VYSOČINĚ ANEB ZEMAN BY SE DIVIL
Jsem už ve druhé půlce letošní sezóny v OCR roli zelenáče a sběrače. Zelenáče, protože po 20 letech závodění v triatlonu a po 6 letech nic nedělání jsem našel motivaci opět se postavit na start a závodit. Sběrače, protože jsem si řekl, že odzkouším více různorodých závodů a nasbírám zkušenosti, co vlastně OCR obnáší.
Wilsonka race 2017 dostala přednost před velkými soutěžemi jako např. Spartan race nebo jinými běžeckými závody. Zaujala mě zajímavým videm, kde byli jiné překážky než na ostatních závodech. Hodně mně zaujalo i prostředí kde se závod odehrával. Zde pořadatelé maximálně využili celého prostoru autokempu a diváci vás - závodníky mohli potkávat opakovaně na různých překážkách. Dne 9. 9. 2017 se babí léto nekonalo a na teploměru v autě jsem měl 11 o C., věděl jsem, že se zase budeme máchat ve vodě a začali jsme spekulovat, zda půjdeme v krátkých či dlouhých nohavicích a rukávech.
Start byl klasicky po vlnách. Letos se sešla na vysočině velká konkurence: dojeli střelci z Libereckého kraje, z Č. Budějovic nebo i z Bratislavy. Musím říct, že se zapomíná na jednu z nejzákladnějších překážek a tou je běh. Zde byla znamenitá a moc vás prověřila, jak umíte běhat v různých terénech: byly zde rychlé pasáže, úzké cestičky v borovicovém lese, technické pasáže mezi kamením, nechyběly pořádné krpály v kopcovitém terénu a samozřejmě ty oblíbené překážky. Musím říci, že si pořadatelé vyloženě libují v silových a visících disciplínách, docela jsem je podezříval, že jsou někteří aktivní lezci, protože některé okoukané překážky dotáhli do nemožných variant. Naštěstí to bylo ku prospěchu věci. Překážky byly rozmanité a bylo jich nasypáno opravdu hodně. Podle loňského videa jsem věděl, že bude asi legrace, protože některé překážky jsem nikdy nešel a věděl jsem, že s nimi budeme mít většina problémy. Rozhodně neokoukané byli například NINJA JUMP, KOMÍN, ŠOUPAČKA, PRKNO nechyběl AZ KVÍZ, super peckou byla VELKÁ „U“ RAMPA, ZAVĚŠENÉ BARELY a moc se mi líbil MONKEY BAR, kde byla varianta z volantů a konec byl opepřen volně houpací deskou s lezeckými chyty – opravdu fantazii se meze nekladou.
Určitě je vidět, že se pořadatelé pustili do velkého koláče, protože podlé mého názoru si nastavili vysoké kladné hodnocení a tak trochu si na sebe ušili bič na rok 2018. Závod klapal, jak měl, značení bylo dostačující a pořadatelé si vyhráli i s dobrou náladou v podobě humorných textů u některých překážek. Zjistil jsem, že jednodenní lokální závody mají daleko větší cenu, nežli některé nafouklé a předražené závodní série / neplatí pro všechny /. Rozhodně WILSONKA RACE u mně velice stoupla a za to patří velké dík lidem, kteří tomu věnují svůj osobní čas pro spokojenost druhých – nás závodníků. Škoda, že není soutěž nejlepší organizátor v kat. stavba tratě, občerstvovačka, značení, překážky atd., zde by se určitě team Wilsonka race dostal do vysokých příček. Proto 100% doporučuji tento závod zařadit do vašeho OCR kalendáře v roce 2018! Ještě jednou moc děkuji za super závodní sobotu na Vysočině a v příštím roce přejí celému teamu vyprodaný závod – což je asi největší pochvala. -Z.Š-
22 fotek, 20.8.2017, 157 zobrazení, přidat komentář
Spartan Litovel aneb běhat jen nestačí !
Do Litovle jsem se přihlásil už v prosinci r. 2016, zároveň jsem se dohlásil ten den i na Spartan charita, který podporuje dobrou věc. V prosinci to byla výzva a velké očekávání. Za tu krátkou dobu se dost stalo a posunulo: odjelo se pár závodů a pomalu jsem nasáknul celý ten cirkus kolem OCR. V Litovli je prý nejhezčí trať (??). Nakonec se jednalo o nejslabší a nejméně náročný ročník za celou účast v Litovli série Spartan. Výběh od startu do hlubokého brodu byl super a následoval dlouhý běžecký úsek, na check pointu zjišťuji, že máme shodné časy s Elitou a dáváme si to za 4:20 – 4:40 na km. Trháme se 3 z celé vlny a společně překonáváme lehké, klasické překážky. První sranda byla asi na „ střeše“ – ručkování nahoru a dolů po mokrých hliníkových tyčích. Zde to bylo spíše na jistotu a dávám za „0 BP“. Každá ztráta na překážce se tu draze platí ztrátou, kterou snad nelze doběhnout. Běh byl rovinatý, lesem a připadal jsem si jak na výběhu v lesoparku za městem. Další klíčovou překážkou je snad pro všechny „OŠTĚP“, který nyní vypekl i mně. Na 5 závodech jsem vždy dával za „0“, bohužel dnes jsem nedal…nebo vlastně dal, ale neudržel se a oštěp spadl – neuznáno rozhodčím, s tím naprosto souhlasím. Takže za 30 BP a tím mi utíká první top 10 v celkovém hodnocení. Pak nastává dalších pár menších překážek a pomáhám holčině na „VELKÉ ZDI“. Velké „SÍŤOVANÉ AČKO“ dávám už shora kotoulem a brzdím až o dolní tyč. Super skok do další chladné vody a plavání, které mi nevadí. Nošení těžkého pytle v potoce byla docela sranda. Pak se už jen běželo do arény, která byla opravdu super a byla hodně divácká. Aréna byla uzpůsobená jak pro diváky, tak pro závodníky. Dalo se dívat na mordující se závodníky, a také se dobře najíst a popít. Na krátkém úseku zde bylo mnoho asi klíčových překážek: monkey bar a šplh, bylo tu i vytažení pytle na kladce, plazení, vodní překážka, velké síťové áčko. Dal jsem si do hlavy, že není důvod nedat „MONKEY BAR“, a taky jsem ho dal. Bohužel na šplhu už nezbylo tolik síly a padám z výšky cca 30 cm od zvonku! To, popravdě naštve, ale pravidla jsou jasně daná a stejná pro všechny. Takže dalších 30 BP a ztráta cca 2 – 2,5min. Do cíle dobíhám se smíšenými pocity a naštvaný sám na sebe. Určitě by to nestačilo na ty nejlepší, ale vím, že jsem se poslední chvilku koncentroval na některé své slabé stránky a proto „ BĚH JEN NESTAČÍ“. Cítím se sice běžecky zase o kousek lépe a kilogramy co jsem shodil, byly znát k dobru. Trochu mě zklamala trať, myšleno obtížností: počítal jsem, že když to je zařazeno do Evropské série SPARTAN SPRINT a dojede evropská špička, že se trochu pochlapí. Pěkná byla celá aréna, kde byli všechny důležité věci kolem registrace a divák „laik“ si přišel na své. Popravdě jsem si zpravil chuť při účasti na stejné trati v CHARITA SPARTAN běhu, který byl na stejné trati včetně překážek. Čekají mě ještě další závody a je třeba se dívat dopředu a běžet dál.
18 fotek, 14.8.2017, 52 zobrazení, přidat komentář
30 fotek, 24.7.2017, 117 zobrazení, přidat komentář
Na ARMY RUN VYŠKOV 2017 jsem se přihlašoval již na jaře. Podle loňských recenzí asi nejtěžší závod celé série. Jaká byla trať? Co cvrčci a červi na trati? Jaké bylo speciální překvapení od organizátorů na trati ?
Na závod jsem se moc těšil, i když to byla premiéra. Sedí mi vojenský dril a těšil jsem se na vojenské prostředí „Březina“ (velký výcvikový tábor pro vojáky tankové a ženijní techniky). Podle startovky byl závod docela konkurenčně nakopnutý: Satinský, Šála, Šulc, Podzimek…. to byly jména, která čeří vody v prvních top 5 OCR ČR závodech. Před závodem mi nebylo moc dobře a počasí bylo jak u babičky v prádelně a spíš to bylo na lehátko a Mojito někde u vody. Skupinky byly na startu menší, ale zato tempo bylo drsnější. Ihned od začátku nás hodili do kaluže a tak došlo na bahenní sliby od organizátorů. Ihned po startu byla trať více běhavá a tak jsme to nakopli hned od začátku i kvůli frontám na překážkách. Okamžitě jsme naběhli do terénu a mezi tankovou stopou se běželo docela blbě. Začali klasické „hopsací a přelézací“ překážky. Byl jsem rád, že na 3. km byla občerstvovačka – vedro bylo neúnosné. Tady jsme zapili červy - jedna z překážek. Pak začalo maso! Kaskáda překážek po sobě jdoucích. To nás vyšťavilo více, než kdyby tam byly kratší přeběhy – různé vyskakování, plazení, přelézání, probíhání budov…atd. Pvní „SURPRISE“ byla Tatra osmikolka, která se podlézala. Visutý žebřík šel v pohodě, ale stále mě tahala lopatka, která mi někde přes týden nastydla. Docela zásek byly „rybníčky“ kde byla soustava 3 hlubokých mokrých ploch, která vás prověřila, zda máte alespoň plavecký styl „čubička“. Jako bývalý triatlet jsem se tu cítil dobře a nahnal nějakou tu setinku k dobru. Tady na 6. km ještě terénem přitvrdili a dostali jsme se do takové „trailové“ tratě, která byla technicky těžká: mnoho kamenů, bahna, klacků a stromů. Tady jsem byl zase vděčny za závody v „orientačním běhu“ a liboval jsem si. Doháněl jsem borce z předešlé vlny. „Stěna z kulatin „ byla super, byť klouzala jak rohlík od másla. „Šplh“ byla asi snad klíčová překážka: zde snad angličákovalo nejvíce lidí. Na své noze mám od šplhu mozol jak pětistovku, takže se trénink se vyplatil a bez BP valím dál. Další zlom byla střelba ze vzduchovky. Neměl jsem brýle a voják mi říká “střílej na ten nápis“ říkám si „ to bych tam musel jaký vidět“ zadržuji dech a zarazím pažbu do ramene, pomalu mačkám spoušť: NÁBOJ ZAZVONÍ o plechový terč a trefuji. Po delším běhu bylo další plazení, ale v totálních sračkách a bořícím se bahnu. Další zářezy a díry na vrub trička. Pak nastal táááhlý dlouhý kopec, říkal jsem si, že tady přece nebudu chodit, přidávám na tempu a nedívám se dopředu a tepy lítaly jak MIG 21, byl jsem skoro u 200% svého maxima. Ke konci byla „střelba do dětí“ – tedy do nás – běh s přilbou v lese, kde do nás stříleli paintbollem a borci to fakt uměli, trefili mě 2x. Pak byla další plavecká vložka v brutální bahenní tůni, ale to už jsem slyšel speakerku a tušil jsem, že bude už konec. Další byly kůly, kde jsme si s holčinou pomohli – to se smělo a bylo to i popsáno v pravidlech. Tak jsme ušetřili další setinky. Divácky nej byl „Monkey bar“, začátek byl ok, ve druhé třetině mi vypustí ruka a padám: budu si pamatovat, že držátko z gumové hadice je docela „mrcha“! Jdu na poctivých 30 BP a posledních 10 shybů dávám na pohodu a už jsem kousek do cíle.
Resumé: 5. místo není zase tak špatný (a to se mi ráno fakt nechtělo) v tak velké konkurenci, ztráta na 3. místo jsem měl pouze 1:25 min, trať byla fakt pěkná, hlavně běžecky a určitě to byla super zkušenost s překážkami, které asi nikde jinde nezažijete. Takže pokud zdraví bude držet, určitě v r. 2018 poběžím znovu.
16 fotek, červen 2017 až duben 2018, 51 zobrazení, přidat komentář
21 fotek, 10.6.2017, 39 zobrazení, přidat komentář
22 fotek, 21.5.2017, 49 zobrazení, přidat komentář
CUTT Bílé Karpaty 20. 5. 2017
Vánoce 2016 byly ve znamení bláznivých rozhodnutí. První takové bylo, že na jaře zaběhnu půlmaraton a druhé, že určitě zvládnu nějaký ultratrail minimálně 30-ti kilometrový ;-)
Obojí už mám za sebou a můžu porovnávat: půlmaraton byl obrovská výzva, protože jsem si dala časový limit (povedlo se mi ho splnit s rezervou), ultratrail je spíše záležitost srdeční. Odjakživa jsem milovala kopce, hory a toulání po lese a v poslední době začínám být „závislá“ na běhu. No, a když to dám dohromady – vyjde zákonitě běhání v kopcích.
Kupodivu mi to nikdo nerozmluvil, naopak, Zdeňa mi rozepsal intenzivní trénink a dohlížel i na můj jídelníček. Ne mně bylo trénink dodržovat a pracovat na tom, aby mi závod nesabotovala hlava.
V pátek večer před závodem jsem byla pořád v klidu (ještě mi to asi nedocházelo), sbalila jsem si vše, co možná budu potřebovat a ještě pár drobností navíc – něco málo na sebe (hlavně, aby to ladilo :), dobré boty, běžecký batoh s vodním vakem, trochu hořčíku proti křečím a hlavně - toaletní papír (kdybych se z toho náhodou po…)
V sobotu jsme vstávali ve 4:30, dali malou snídani, zkontrolovali věcí a vyrazili jsme. V 7:00 už jsme byli ve Vápenkách zaregistrovaní a teprve se startovním číslem v ruce u kávy, jsem začala být nervózní, jestli jsem to nepřehnala, jestli na to mám…..
Naštěstí jsem neměla moc času na rozmýšlení, prostě jsme v 8:00 odstartovali a hned od startu jsme začali stoupat, sice jen mírně, ale zato dloooooouho, vlastně celých 5 km bylo do kopce. Nohy fungovaly skvěle, tepy nízké, měla jsem obrovskou chuť to pořádně rozběhnout, ale Zdeňa mně pořád brzdil, ať se neženu , že nás čeká ještě dost kilometrů – tak jsme klusali a popovídali si se Zuzkou z Pardubic. Prostě pohodový start.
Dalších asi 10 km jsme běželi na Slovensku, kde nás překvapily krásné lesní cestičky a minimální stoupání, takový odpočinkový a kochací výběh. Ale pohodička na 17. km brzy skončila, jeden špatný došlap a moje pravé koleno začalo tvrdit, že už nepoběží a pár dalších kilometrů jsem opravdu nemohla nazvat během – střídavě jsem popobíhala a chodila, Zdeňa trpělivě coural se mnou a podporoval mně. Chvíli mi bylo do breku, všechno skvěle fungovalo, nohy mně nebolely ani v kopcích, tepy byly ukázkově nízké, výborně se mi dýchalo, hlava chtěla běžet a nezastavit se …. Blbé koleno!!!!
Sjezdovkou na Myjavě jsme se vyškrábali k první občerstvovačce, ta byla luxusní – voda, ionťák, cola, nealko, ovoce, koláče, salám, olivy, hrozinky, čokolády a největší radost mi udělali gumoví medvědi – vitamíny dobré nálady (ty jsem si nabrala i na další cestu).Indiánem jsme se nakonec dostali na nejvyšší bod Velkou Javořinu, kde byla druhá občerstvovačka, pak už jsem nějak vykulhala poslední sjezdovku a čekalo nás posledních 9 km do cíle a všechny z kopce. Ještě chvíli trvalo, než jsem to koleno přesvědčila, že prostě poběžím, i když se mu to nelíbí. Jestli ho něco bolí, je to jeho problém…. Z kopců to byl spíš poskokový běh s odlehčováním pravé nohy, ale šlo to.
Nakonec jsme do cíle doběhli v čase 4:15:00 – což není úplně ostudné. Na závěr jsme v pramičce převeslovali malý rybníček tam a zpět a medaile byly naše.
A jak jsem napsala na začátku, je to srdeční záležitost, takže příští týden znovu 30 km v Beskydech…

(omlouváme se za kvalitu fotek, jsou z mobilu a dokonce některé za běhu :)
43 fotek, 15.5.2017, 50 zobrazení, přidat komentář
VÍDEŇSKÝ SACHR - RACE ANEB SPARTAN NA MODRO !
Vše začalo překupnickou akcí: byl jsem přihlášen na Spartan Race do Nitry, ale týden před Nitrou kupuju za super cenu start na SPARTAN RACE VIENNA – SUPER 2017. Prodávám Nitru a jedu do Vídně, kde mě čeká dvojitá nálož než v Koutech n. Desnou. Nebylo co řešit, Vídeň je logisticky dostupná, start je na 10:00h. a za tu cenu by bylo hřích tam nejet. Dokonce před odjezdem vznikla otázka zda si letos neudělat „ TRIFECTU “, když už jedu na SUPER a SPRINT mám za sebou. Takže Liberec to jistí!
Přespávám v hotelu ŠPAK: panoramatické výhledy a kožené postele… ano, to je moje auto. 2 dny před startem jdu na kruhový trénink, kde se necítím moc dobře a trochu jsem si postěžoval trenérkám / Kamila + Eva / na bolest nohou a zadku: dostal jsem ještě vynadáno, ať nefňukám a že to nic není ? Je tu mraky lidí, jak závodníků ( super 5800 lidí + 2600 sprint ), tak i diváků. Na registraci zdravím „Grüß Gott“ jak správný Rakušan a čelenku už mám v ruce.

ZÁVOD: Na startu je super speaker, který tu brutálně svým přístupem vaří každou vlnu. Popravdě mám, ale smíšené pocity a začínám se bát délky (17 km ), a počtu překážek ( 25+) a připadám si jak krteček, který chtěl šít poprvé kalhotky. Vše je v areálu vojenské vysoké školy. Hoši vědí, co dělají a dobře postavili trať a nic nebylo zadarmo. Už na začátku se domlouvám s polákem na taktice a pokouším se s ním držet alespoň 5 km, to stále jdeme pod hranici 5:00 minut na kilometr. Trochu ze začátku pila. První vážná překážka je nošení koule, pak šplh, poprvé jsem sklouzl jak po banánové slupce. Šerif se mě dotkne a říká: „einmal geht es hier ...“ sám mi ukazuje skoro čisté lano a zvoním ve výšce, jak hrobník v kostele. Na trati byly 3 občerstvovačky, které potěšily. Další výpek byl 2,5 m dlouhý slackline, kde jsem se klepal jak nudle v polívce, ale který dávám. Super byl brod přes řeku a další dlouhý vodní kanál. Plazíme se pod tankem a už cítím „Brakwurst“, blížíme se do divácké arény, kde jsou ty nejtěžší překážky. Nahazuji 30 kg řetěz a obíhám kolem rybníka – hrůza, lýtka mám jak bejzbolky ! Přibíhám k „multiringu“ – moje slabina a pocit jistých 30 BP. Trochu vydýchávám, říkal jsme si dnes na startu, že tuhle překážku dnes dám! Půlku multiringu mám za sebou a už beru jen „masky“ spartan race a zvoním! Řvu svoje hlasité AROO!!! Dobíhám krásnou holku s dlouhými nohami – na vyhlášení nakonec byla 3 v kat. Elite, takže dobíhám elitní vlnu startující v 9:15 h. Začínám trochu tuhnout a přede mnou „oštěp“, který se pro mě stává rutinou. Dlouhé plazení a dobíhám na slavný „olympus“, vyklepávám ruce a přelézám jak chameleon po chytech na druhou stranu. Až nyní si uvědomuji co se to dnes děje: běh v pohodě – takový můj standart, na překážkách jsem šel někdy i trochu hlavou, udělal obávané překážky a už jen chybí velká stěna z které nesmím spadnout. Do cíle dobíhám s roztrženou rukou od ostnatého drátu a utahaný jak fena se štěňaty, ale spokojený a plný dojetí, že jsem druhý závod Spartan Race - SUPER dokončil a mohu si říct, že jsem „ modrý “. AROO !!

RESUME : Krásný, dlouhý, těžký závod skoro v centru východu Rakouska. Je zde mnoho diváků a na každé překážce je super atmosféra. S těmito poloměstskými závody souhlasím, protože to motivuje více lidí k pohybu a přijdou se na tuto disciplínu podívat i lidé, kteří by na SPARTAN RACE třeba nikdy nepřišli. Přiznám se, že i v 21 stol. mě stále překvapuje špičková organizace celého závodu. Nechci hanit Kouty v ČR, ale pár věcí mi tam chybělo a stále se mají někteří organizátoři co učit. V Rakousku určitě za utracené startovné dostanete full servis. Celkem tu startovalo přes 8000 lidí.
PODĚKOVÁNÍ : Děkuji Lence, že trochu hecla na multiringu, který mi zaručil - 0 - angličáků a jakou tu fotečku do albíčka ? SRTG Holešovský region je banda bláznivých lidí, kteří ale umí nakopnout i 2 dny před závodem – díky moc / Eva + Kamila /.

SEZNAM PŘEKÁŽEK : / doplním….30 jich bylo určitě./
NEJTĚŽŠÍ : pro mě asi ŘETĚZ, protože se to špatně neslo a stále vás to všude tlačí do zad a krku a pak nízký MONKEY BAR, kde ses nesměl dotknout země, po ledovém brodu to pekelně klouzalo.
NEJHEZČÍ : přiznám se, že mám rád těžké statické překážky: pneumatiku, nošení pytle, koule, tahání závaží atd.. Ve Vídni jsem si užil MULTIRING, kde jsem poprvé viděl úchopy ve sparťanském stylu, které jsem viděl jen na amerických videích.
37 fotek, květen 2017, 137 zobrazení, přidat komentář | lidé, sport
KŘEST OHNĚM I VODOU ANEB MÁM NOVOU ŠPINAVOU LÁSKU !
Loni byl plán se postavit na start Sparťan race. Odjeli jsme tedy do Koutů nad Desnou na první a asi nejtěžší sérii. Den před startem sněžilo a teplota nešla více jak na +5 st. C.. Byl to můj první Sparťan a tudíž jsem byl spíše v pozici "odstřelovače" : pozorovat a tiše přihlížet. V den startu s ranním slunkem v 6:00 h. jsem se šel proběhnout po směru tratě, sledoval jsem značení a kudy půjde prvních cca 500m.. Popravdě jsem stál pod červenou sjezdovkou, kterou jsem věděl, že poběžíme až nahoru, a tak trochu jsem přemýšlel, co tu vlastně dělám. 14 dní před startem jsem neběhal vůbec : bolest při nádechu na průduškách a tělo si samo naordinovalo klid, za pár dní se přidala i levá ledvina, kterou jsem cítil ještě v sobotu těsně před startem. Do toho jsem věděl, že jestli blbě šlápnu na můj komplikovaný kotník poničený z orientačních běhů, tak bude veselo a pro mě zaručená stopka tak na měsíc. Začínal jsem mít smíšené pocity : 14 dní bez běhání , 4x kruháč, 2x posilka....to asi nebude stačit.
START : na startu trochu tlačenice, ale na to jsem zvyklý a ukazuji lokty ještě než proběhneme dýmovnicí. U pneumatik jsem se chytil silného borce / viz.foto/ a držel se ho až k první lehké hasičské prolízačce / viz foto/. Začínám cítit, jak povolují boty a začínám si s nimi tykat. To jsem netušil, že jim budu ještě hodně děkovat. Trhli jsme se asi v 6 lidech a valíme celý kopec společně. Za námi díra jak do Ruska. Hrozná "pila" , tepy na 172 Tf max., co čekáš od Sparťan race a od červené sjezdovky. Za sebou lávku a další přeskoky na stěnách, které si pamatuji ještě z vojny. "TY VOLE" další kudla do zad, už vidím sedačkovou lanovku a šipku doprava. Kopec jak babčina bábovka. Už sólo kapr, hoši odpadli. Stoupám sněhem malými , ale rychlými kroky a dobíhám na 2,5 km vlnu která startovala o 30 minut dříve. Konečně se to láme a na občerstvovačce snad 100 lidí. Tepy na 189 Tf max a říkám si " dávej, ještě neumíráš", věděl jsem, že peklo bude v dolní části a to vše zdarma s diváky řvoucími jak na "baníkovském stadiónu". Dávám "AČKO" s ručkováním. Zbíháme dolů z kopce, z kterého máš pocit, že ti dá sám pohlavek. Tady děkuji botám "lakatoš" a jejich agresivnímu gripu, bylo to trochu i o technice, ale držely jak přibitý. V dálce slyším " AROO !!! " . Plazení a šplh už bez rukavic, zatím v pohodě. Dostávám křeč do lýtka, dávám "mágo" a valím k tahání pytle na kladce. Má snad 100 kg. To jsem netušil, že pytel dnes nebudu mít v lásce. Už skoro v kotli beru asi 30 kg. pytel na krk jak šálu a valím. Nekonečný, jak se to zlomí na horizontu začnu zase běžet i s pytlem. Ptám se borce, z jaké je vlny, odpovídá : " běžel jsem z tebou ....v COMPETITIVE, odpovídám mu : to asi ne, startoval jsem v 10:30 h. ?!?! " vidím vyděšený výraz borce a za sebou slyším už jen slovo, které označuje dívku, co si za sex bere peníze, takže borci, co startovali hodinu přede mnou, jsou už po mém boku. Dávám rychlej ionťák za běhu a jde se na fenomén " 90 % x 10 % " - OŠTĚP. Tady už jde i o ostudu, mraky lidí a velké povzbuzování pro všechny s číslem na čele. Bůh dnes mačká páčky pro mě - dávám skoro na střed a křičím " AROO !!! " míjím burpees zónu, kde je snad 30 lidí. "HIGH - FIVE" mi dávají nejen komisaři. Lezecké áčko přeběhnu, jak batole pro cukr / viz. foto/ a běžím k potoku, který byl snad největším odhodláním a obětí / viz.foto/. Pocitově jsem to neřešil - jiná varianta nebyla a cíl už za bukem. Samozřejmě, že "kruhy" nedávám / viz. foto/ a jde se z poslední vážné překážky na 30 anglánů, počítám nahlas a všechny, komisař mě chválí, ale odpovídám mu ať si nezvyká...smích. Do cíle už jen přes dalšího "pokrývače na vysokém áčku" / viz. foto/ a šup do cíle.
RESUMÉ : SPARŤAN RACE SPRINT je závod pro začátečníky a myslím si, že opravdový závod začíná až od kategorie "SUPER" . V Koutech si ale mákli všichni bez rozdílu. Můj cíl v premiéře a se sakem "zelenáče" byl závod dokončit, dokončit zdravý, a hlavně si ho užít. Nakonec jsem zjistil, že ztráta na 3.místo ve vlně " COMPETITIVE " byla jen 2:00 minuty, což v tak šíleném terénu není moc a postačí příště dát třeba všechny překážky. Moc se mi líbila atmoška hlavně na trati a chování všech zúčastněných závodníků - pomáhali jsme si a povzbuzovali navzájem. Příští rok 100% repete.
PODĚKOVÁNÍ : Velké poděkování patří tréninkové skupině SRTG Holešovský region, se kterým jsem aktivně sdílel některé společné tréninky / Kamila + Eva /. Děkuji za ochotu Kamile, která asi nejen mě udělala radost novými SRTG tričky a dodala ho hodinku před startem. Lence děkuji za fotky a servis. Sparťan Race není sport - to je životní styl . AROO !!!

Komentáře

nebo přihlásit Komentář lze odeslat klávesovou zkratkou shift + enter

Rajce.net je největší česká sociální síť
zaměřená na sdílení fotografií a videí.

Nabízí neomezený prostor zdarma, snadnou a rychlou výrobu fotoknih i jiných fotoproduktů.