Název

SPARTAN RACE VIENNA * SUPER * 2017 / + report /

Popis

VÍDEŇSKÝ SACHR - RACE ANEB SPARTAN NA MODRO !
Vše začalo překupnickou akcí: byl jsem přihlášen na Spartan Race do Nitry, ale týden před Nitrou kupuju za super cenu start na SPARTAN RACE VIENNA – SUPER 2017. Prodávám Nitru a jedu do Vídně, kde mě čeká dvojitá nálož než v Koutech n. Desnou. Nebylo co řešit, Vídeň je logisticky dostupná, start je na 10:00h. a za tu cenu by bylo hřích tam nejet. Dokonce před odjezdem vznikla otázka zda si letos neudělat „ TRIFECTU “, když už jedu na SUPER a SPRINT mám za sebou. Takže Liberec to jistí!
Přespávám v hotelu ŠPAK: panoramatické výhledy a kožené postele… ano, to je moje auto. 2 dny před startem jdu na kruhový trénink, kde se necítím moc dobře a trochu jsem si postěžoval trenérkám / Kamila + Eva / na bolest nohou a zadku: dostal jsem ještě vynadáno, ať nefňukám a že to nic není ? Je tu mraky lidí, jak závodníků ( super 5800 lidí + 2600 sprint ), tak i diváků. Na registraci zdravím „Grüß Gott“ jak správný Rakušan a čelenku už mám v ruce.

ZÁVOD: Na startu je super speaker, který tu brutálně svým přístupem vaří každou vlnu. Popravdě mám, ale smíšené pocity a začínám se bát délky (17 km ), a počtu překážek ( 25+) a připadám si jak krteček, který chtěl šít poprvé kalhotky. Vše je v areálu vojenské vysoké školy. Hoši vědí, co dělají a dobře postavili trať a nic nebylo zadarmo. Už na začátku se domlouvám s polákem na taktice a pokouším se s ním držet alespoň 5 km, to stále jdeme pod hranici 5:00 minut na kilometr. Trochu ze začátku pila. První vážná překážka je nošení koule, pak šplh, poprvé jsem sklouzl jak po banánové slupce. Šerif se mě dotkne a říká: „einmal geht es hier ...“ sám mi ukazuje skoro čisté lano a zvoním ve výšce, jak hrobník v kostele. Na trati byly 3 občerstvovačky, které potěšily. Další výpek byl 2,5 m dlouhý slackline, kde jsem se klepal jak nudle v polívce, ale který dávám. Super byl brod přes řeku a další dlouhý vodní kanál. Plazíme se pod tankem a už cítím „Brakwurst“, blížíme se do divácké arény, kde jsou ty nejtěžší překážky. Nahazuji 30 kg řetěz a obíhám kolem rybníka – hrůza, lýtka mám jak bejzbolky ! Přibíhám k „multiringu“ – moje slabina a pocit jistých 30 BP. Trochu vydýchávám, říkal jsme si dnes na startu, že tuhle překážku dnes dám! Půlku multiringu mám za sebou a už beru jen „masky“ spartan race a zvoním! Řvu svoje hlasité AROO!!! Dobíhám krásnou holku s dlouhými nohami – na vyhlášení nakonec byla 3 v kat. Elite, takže dobíhám elitní vlnu startující v 9:15 h. Začínám trochu tuhnout a přede mnou „oštěp“, který se pro mě stává rutinou. Dlouhé plazení a dobíhám na slavný „olympus“, vyklepávám ruce a přelézám jak chameleon po chytech na druhou stranu. Až nyní si uvědomuji co se to dnes děje: běh v pohodě – takový můj standart, na překážkách jsem šel někdy i trochu hlavou, udělal obávané překážky a už jen chybí velká stěna z které nesmím spadnout. Do cíle dobíhám s roztrženou rukou od ostnatého drátu a utahaný jak fena se štěňaty, ale spokojený a plný dojetí, že jsem druhý závod Spartan Race - SUPER dokončil a mohu si říct, že jsem „ modrý “. AROO !!

RESUME : Krásný, dlouhý, těžký závod skoro v centru východu Rakouska. Je zde mnoho diváků a na každé překážce je super atmosféra. S těmito poloměstskými závody souhlasím, protože to motivuje více lidí k pohybu a přijdou se na tuto disciplínu podívat i lidé, kteří by na SPARTAN RACE třeba nikdy nepřišli. Přiznám se, že i v 21 stol. mě stále překvapuje špičková organizace celého závodu. Nechci hanit Kouty v ČR, ale pár věcí mi tam chybělo a stále se mají někteří organizátoři co učit. V Rakousku určitě za utracené startovné dostanete full servis. Celkem tu startovalo přes 8000 lidí.
PODĚKOVÁNÍ : Děkuji Lence, že trochu hecla na multiringu, který mi zaručil - 0 - angličáků a jakou tu fotečku do albíčka ? SRTG Holešovský region je banda bláznivých lidí, kteří ale umí nakopnout i 2 dny před závodem – díky moc / Eva + Kamila /.

SEZNAM PŘEKÁŽEK : / doplním….30 jich bylo určitě./
NEJTĚŽŠÍ : pro mě asi ŘETĚZ, protože se to špatně neslo a stále vás to všude tlačí do zad a krku a pak nízký MONKEY BAR, kde ses nesměl dotknout země, po ledovém brodu to pekelně klouzalo.
NEJHEZČÍ : přiznám se, že mám rád těžké statické překážky: pneumatiku, nošení pytle, koule, tahání závaží atd.. Ve Vídni jsem si užil MULTIRING, kde jsem poprvé viděl úchopy ve sparťanském stylu, které jsem viděl jen na amerických videích.

Nastavení