Název

GERLACHOVSKÝ ŠTÍT * VYSOKÉ TATRY * SK

Popis

Gerlachovský štít : pohodová turistika bez sedáků aneb netahej čerta za ocas !!
Gerlach byl plánován už dlouho a dva měsíce utekly jak voda. Ještě si píšeme kde a v kolik se sejdeme. Byl jsem ještě ve 20:00 h. v práci a v pátek jedu rovnou po práci na vlak směr Poprad. Počasí má být excelentní a balím tak trochu na lehko. Moje heslo „lehce a rychle „ se mi za několik hodin vymstí. Ale už od začátku se tomu ják nechtělo, sedám do vlaku, který po hodině zastavuje a už se nerozjede, mám hodinu zpoždění, okamžitě dávám echo klukům, kteří jsou už v Popradu, že dojedu až ve 4:00h. ráno. Chlapi pro mě jedou a jedeme rovnou směr Sliezsky Dom. Cestou řešíme dalšího člena, který zapomněl sedák – prostě Gipsyho ferrata na Gerlach se bez sedáku nedá - to je jasný !!
Už jdeme kolem Dlhého plesa, svítí slunce a je teplo, ale z toho počasí jsem měl trochu obavy, úplné teplo zase taky není na zimní výstup ok. Valíme do nástupovky, před traverzem se zastavíme a trochu posloucháme: je to tu jak na varhaním koncertě : z každého žlábku a převísku padá a sype se sníh, slovenský Miloslav volá kamarádovi, který děla 20 let u HS Tatry, narovinu nám to rozmlouvá – hrozí proser a to v podobě utrhnutí celé sněhové plotny, která je nutná k dalšímu traverzu a postupu na vrchol. Co teď ? Točíme, žádný kopec nestojí za vlastní život a nechceme přispět do slavných statistik. Vymýšlíme co dál, těšili jsme se na lezení. Rozhodujeme se pro Velický žlab, který je prošlápnutý od slovenských kolegů, kteří měli cca 2h. náskok. Počasí stále drží a slunce nán hraje první místo v hitparádě. Já se těším a jsem nastřelenej valit nahoru. Je to taková pohodová turistika s cepínem a na mačkách, není ani důvod skákat do sedáků. Po 1,5 hodině začíná přituhovat a kopec je nekonečnej, další kámen a další plošinka. Za námi je Bradavice a Granátové věže, nad námi by jsme měli mít Květnicovu vežu. Začíná foukat a padat mlíko, koukám na mraky a asi padá i tlak, mraky jsou rychlé a převalují se po hřebenu dolů, což je špatný signál a taky byl. Do sedla nad kotlom ( to je ta velká díra co je vidět z doliny u Gerlachovského štítu) už dolézáme za špatné viditelnosti. Je mi trochu zima a rukavice i nohy mám prochcaný jak malý děcko. Jsme v sedle a dolů je díra jak týden před výplatou. Musíme traverzovat, trochu sleduji situaci a koukám jak se to sype !! tohle je úplně jiný sníh, je to jak krupice a je naprosto nekompaktní a pod tím je led jak prase. Během 30 minut stojí počasí už za starou bačkoru. Viditelnost je na 5 metrů. No, na žebru nejvyšší hory Slovenska to není úplně ideální. Je to tu jak na ruské pouti, žebro pak zase traverz a dolů a zase nahoru. Mlátím cepínem jak hluché do vrat, v tom cítím, jak se mi uvolnila mačka! bez maček to tu můžu zabalit. Předvádím balet pana Harapese : jednou rukou se držím cepínu a stojím na jedné noze a druhou rukou si nandávám a utahuji mačku. Přestávám dýchat a říkám si hlavně nezmatkovat, vše na první pokus! Doháním kluky, kteří na mě čekají – díky! Dolézáme v těch sračkách slovenské kolegy, jsme pod nimi ve stěně, o které si myslíme, že je poslední a která je na vrchol. Po mírném zmatkování a pádu kolegů, je raději předbíháme a jdeme si vlastní cestou, dolézáme na exponovaný vrcholek, která dál nevede, ale Gerlach má přece kříž ??!! Po rozumném svážení a hlavně zjištění naší pozice to balíme a točíme dolů. Popravdě tady jsem si uvědomil, jak Tatry mohou být zrádné a jak jsou mocné s magickou přírodou. O orienťák mezi žebry a trefení Batizovského žlabu se postaral Ondra. Dolů mě to moc nešlo, začal jsem cítit levé koleno a k tomu se přidali puchýře na patách, jak pětikoruny z mokrých bot, který jsem měl naposledy snad na vojně. Jsme na Batizovském plesu, kde už je zase humor, a zjišťujeme, že jsme dali „ Kotlový štít * 2601m. „ ( Malý Gerlach ). Byli jsme cca 150m. od vrcholu. Nevadí mi, že jsme nedali Gerlach, dnes měl kopec hlavní řeč a museli jsme dolů bez jeho skalpu. Upřímně jsem byl rád, že jsme všichni došli společně dolů, a že jsme došli ve zdraví ! Někdy je lepší si vzít svoje ego do kapsy a s pokorou sejit do údolí. Však právě hory z vás dělají člověka !! Ale určitě jsem nedal vrcholu sbohem – potáhneme zase čerta za ocas a půjdeme do toho rizika a prostředí, které tak miluju. *Z

Nastavení